Když se řekne devadesátá léta, někomu se vybaví mečiarismus, vybuchující auta, vyděrači, mafiáni, skinheadi a všudypřítomné násilí. A někomu jinému jen vlastní otec, ležící v pokoji přesyceném zápachem staré moči, člověk bez minulosti i budoucnosti.
V této intimní sondě se prolíná otcovství, banalita malých dějin a dědictví „zlatých devadesátých“. Kolektivní paměť se tu setkává s individuální, neúprosná dědičnost s vkrádající se nevyléčitelnou nemocí.
Tvůrčí tým
Text Tomáš Hučko
Překlad Martina Bekešová
Ilustrace Štěpán Blaschko
Redakce Jiří Špičák
Sazba a grafika Kateřina Szajter Miturová
Korektura Linda Zachystalová

